Není to úplně nepříjemná tradice. Pod znamením blanitých křídel, kozlí hlavy a celé řady jiných stylových propriet se čas od času vynoří nový manifest černokněžníků z Trollhättanu - LORD BELIAL. Výjimkou nebyl ani rok předešlý, konkrétně jeho samotný konec, kdy aktivní Regain Records vrhli na trh kotouček s etiketou "The Seal Of Belial". Přesně podle názvu desky tedy s napětím rozlamuji onu pečeť Belialovu a vydávám se za poznáním jejího tajemství.

Ono to s tím "tajemstvím" ale není až tak horké. Tedy alespoň pro ty, kteří měli tu čest zaslechnout něco z tvorby LORD BELIAL od vydání alba "Enter The Moonlight Gate" (1997). Určitě jsou ale mezi námi i tací, kteří tápou díky nedostatku informací a nevědomost jest jejich každodenním společníkem. Pro ty podotýkám, že švédská čtyřka investuje veškeré své nadání do křížení death metalu s blackem (převažující složka) a tuto výbušnou směs se snaží obohatit o znatelně větší než malé množství melodií. Jenže právě extrémní melodičnost je jedním z palčivých, ba dokonce možná vůbec tím nejpalčivějším problémem kapely. Díky různým harmonickým kudrlinkám a jako med se natahujícím výstupům sólové kytary produkce LORD BELIAL ztrácí na dynamice a pro black/death metalovou hudbu tolik podstatném drivu. Dalším, neméně podstatným problémem, je neúnosně dlouhá stopáž skladeb. Pěti, šesti i více než sedmiminutové položky se ve stále stejném pochodovém tempu vinou jako had a ve své délce dokáží spolehlivě pohřbít i nejednu zajímavou melodickou linku nebo netuctový riff. Jako ukázkový příklad neschopnosti jakékoli (!) práce s tempem může sloužit skladba číslo šest "Mark Of The Beast", kde se na ploše přesně šesti minut a třiceti čtyř vteřin ani jednou výrazně nezapracuje s rychlostí a do nekonečna se omílá stále stejná, až nestoudně jednoduchá melodie. Naštěstí tomu tak není na celé ploše alba, třeba taková "Abysmal Hate" dokazuje, že synové Beliala nebazírují jen na uspávajících pochodových pasážích, ale dokáží důstojně zařadit i ten nejvyšší rychlostní stupeň (Pánbůh zaplať, snad jen škoda toho ukradeného riffu z "Unhallowed" od DISSECTION).

LORD BELIAL se nepodařilo překročit svůj stín ani na pátý pokus. Pakliže by stopáž nahrávky byla zkrácena o dobrých deset, patnáct minut jednoznačně vycpávkových pasáží, měli bychom co dočinění s celkem nadprůměrnou nahrávkou. Takhle se jedná o veskrze průměrnou záležitost, bez které by se švédská extrémní scéna zcela jistě obešla.